Historie včelařstí
v Krkonoších
Nové archeologické nálezy zkamenělin včel z třetihor dokazují, že tento hmyz žil na naší planetě již před 15miliony let. Včelařství je po prostituci jeden z nejstarších oborů lidské činnosti. Předmětem je chov včely medonosné. Výstupními produkty jsou med, vosk, propolis, pyl, mateří kašička a včelí jed. Významným výstupem včelařské činnosti je též opylení rostlin. V dávných časech lidé sbírali zásoby náhodně objeveným včelstvům. Postupem doby si stromy s hnízdy začali označovat. Později si špalky, tzv. brtě s hnízdními dutinami přenášeli blíže ke svému obydlí. Vlastně díky lenosti brtníků vzniklo včelařství. Aby se ke včelám do brtě lépe dostali, vytvořili v ní dvířka. Upraveným brtím se říkalo Klát. Tzv. předchůdce včelích úlů. První cílené chovy se zaznamenávají na blízkém východě, kde se však včely chovaly v hliněných hrncích s odklopitelným víkem již v období 5.000 let př.n.l. a takto se tam včely chovají dodnes. Ve starém Egyptě věřili, že včely jsou slzami boha slunce RA. O včelaření a medu se můžeme dočíst i v lékařských spisech z různých koutů světa . Ve starodávné indické Knize Života „ÁJURVÉDA„ je popsáno, že při požívání elixíru zdraví z medu a mléka se lze dožít až 500ti let. Staří Indové také připisovali medu léčebné a posilňující vlastnosti. Med a včelí vosk je součástí starodávných postupů ze staré Číny. I ve starém Řecku a Římě doporučovali med pro svoje léčivé účinky. Všeobecně považovali med smíchaný s vínem za univerzální lék. V Římě se med používal také pro svoje konzervační účinky. Na našem území se včelařství provozovalo již s příchodem prvních velkých kmenů Bójů, později i Germánů či Slovanů, kteří byli podobně jako Keltové, svým včelařstvím a lásce k medu pověstní. První písemné zmínky máme však až z 10 a 11. století a většinou se jedná o klášterní dokumenty. Český med byl ve světě vyhlášený. V Praze se pořádaly speciální medové trhy a náš med byl směňován se zahraniční solí v poměru 1:1. Z České země se do světa vyvážel med, vosk a také medovina. Med je kvalitní surovina, která má blahodárný vliv na celé tělo.
V Krkonoších jsme mohli v dřívějších dobách u každé chalupy vidět včelí úly. Malé domečky pestře malované nebo udělané ze špalku dutého stromu. Staří horáci po dlouholetých zkušenostech rozpoznali, z jakého stromu nebo ze které louky, či ze které části háje mu včely med snesly. Medu bylo několik druhů. Například med akátový, lipový. Med lipový se vyskytoval jen velmi zřídka. Staří horáci tvrdí, že jen jednou za 5 – 7 let. Lípa prý potřebuje k medování teplé a vlhké noci, a těch je na horách velmi málo. Další medy jsou z ovocných stromů, med jetelový, vojtěškový a vikvový – ten krystalizuje a dá se prý i krájet nožem, med z vrbovky, med pohankový, med vřesový – býval velmi hustý, že se také mohl krájet. Med borůvkový, med z černého bezu a další. V 11. a 12. století se vyvážel od nás med i medovina do okolních zemí. Ve větších městech bývaly medové trhy, na nichž se prodávaly medu i medoviny celé sudy, vědra, láhve a pinty. Med byl také vyměňován za sůl ve stejné váze. Staročeské domácnosti med hodně používaly. Hojně se používalo medu i v lékařství.
